Agility: jak to začalo
Tak a je to tu. Začíná být hezké počasí, sluníčko vylézá z pod mraků, jaro klepe na dveře.
A jak jsme našemu Rockymu slíbili, že když bude hodný, bude mu odměnou běhání agility. A náš slib jsme také (zatím částečně) splnili.
V pátek 13. března (datum nebyl nijak záměrně vybrán, bohužel trenérka nedělní trénink zrušila) jsme tedy vyrazili na Rockyho nultou hodinu agility.
Proč nultou? To proto abychom vzájemně zjistili jestli nás to bude skutečně bavit a jak nám to půjde (především hlavně záleželo na Rockym). A jak nám to šlo? No Rocky byl blahem bez sebe. Pokud si odmyslím jiné pejsky, kteří zde byli a se kterými mohl Rocky rošťačit, tak byl zcela unesen všemi těmi různými překážkami. A která byla jeho favoritem? Ačko. Ačko si nikdy nenechal ujít, ani když jsme cvičili základní poslušnost. Jak ho viděl byl k neudržení. A co jiné překážky? Tunel to byla pro Rockyho hračka, krásně probíhal, neměl z něho vůbec strach. A skočky (přeskokové překážky)? Ty jsme trénovali ze začátku po jedné, vždy skok a odměna. Po dvou hodinách tady toho všeho uměl Rocky krásně skákat přes skočky, proběhnout tunel a „vyletět“ na áčko. Tohle všechno, za odměnu, dokázal během jedné sekvence. Má se ještě hodně co učit, ale myslím si že na to jaký má velký temperament a velké zaujetí, bude ho určitě skákání agility bavit.
A jelikož to byla nultá hodina a oba dva jsme toho, popravdě, měli docela dost (dvě hodiny běhání, skákání atd.) a nebyl zde ani prostor na focení, nemáme bohužel žádné fotky. Máme pouze fotku, která názorně ukazuje cvičení tunelu hezky doma nanečisto.
Takže sluníčko nám už začíná svítit, začíná být i počasí na nás příjemnější, nic nám už tedy nebrání se aktivně věnovat našemu skákání .