Co říkáš?
Naši chlupatí přátelé k nám často promlouvají různými pohyby nebo náznaky svého těla, aniž bychom si to uvědomovali či to vůbec postřehli. Ráda bych vám alespoň trochu přiblížila „způsob komunikace”, která samozřejmě nemusí být u všech zvířat stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam.
Určitě si při čtení tohoto článku vybavíte svého čtyřnohého miláčka, stejně jako tomu bylo u mne, když jsem článek psala a dávala dohromady podklady z odborných pozorování i vlastních zkušeností. Také se zde dozvíte zajímavosti o významu psího štěkotu…
• Šťouchnutí čenichem- vyjadřuje přátelskost.
• Šťouchnutí pánví - znamená přátelství. Psi toto gesto používají vůči lidem během vítacího rituálu.
• Pes se často může snažit na sebe upoutat pozornost, a navázat tak kontakt se svým pánem, různými způsoby – válením se ve výkalech, mršinách, braní kamenů do tlamy aj.
•Objímání může cizí pes pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství.
• Přímý pohled do očí může pes rovněž vnímat jako hrozbu.
• Sahání na hlavu bere pes jako výraz nadřazenosti. Měli bychom zabránit dětem, aby hladily neznámé psy bez dozoru.
• Dalším rizikovým faktorem je, když dítěti např. upadne rohlík v blízkosti psa a oba se pak snaží sousto sebrat – může pak dojít k " boji o potravu" (jedná se většinou o cizí psy).
• Vzájemné olizování štěňat je výrazem náklonnosti. Později se jeho význam posouvá a štěně se snaží intenzivním olizováním pysků dospělých donutit je, aby vyvrhli potravu (pozorováno u štěňat vlků). S přibývajícím věkem nabývá gesto uklidňujícího významu.
• Štěňata se kousáním a vrčením na členy domácnosti snaží upevnit své postavení ve smečce. Proto je nutné je nenásilným způsobem usměrňovat (když nepomůže slovní napomenutí, vyzdvihneme štěně za kůži v zátylku do výše našich očí a pokáráme ho). Musíme však rozlišovat kousání a vrčení při hře, které je v přijatelné míře zcela v pořádku a není třeba v tomto případě štěně napomínat.
• Někteří psi si spojují chování svého pána při odchodu s následnou dobou odloučení . Potom mohou předčasně projevovat strach.
• Někdy se nechávají lidé zmást tím, že pes cení zuby a přitom vrtí ocasem. Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, nýbrž těšení se na útok. Když máme pocit, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat, nedíváme se mu přímo do očí a klidně na něj mluvíme. Pokud i přesto pes zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně a záda napneme. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem.
• Když se psi perou, odtrhávejte je od sebe chycením za ocasy. Vyhnete se tak zbytečným poraněním, která vám mohou zvířata v zápalu boje způsobit.
• Aby si pes vždy nechal sáhnout na jídlo, popř. nechal si vzít nevhodnou stravu z tlamy, je dobré mu vždy před krmením zamíchat stravu v jeho misce prstem tak, aby to viděl. Pes si tímto způsobem zvykne, že se dotýkáme jeho jídla.
• Někdy se stává, že pes si lehne na své místo a když ho z něj chceme odvést někam pryč (např. venčení), tak na nás zavrčí. Pokud se tato situace neopakuje často, měli bychom respektovat, že i pes chce mít občas "svůj klid" (asi jako my, když nám není dobře nebo nemáme náladu). Pokud by však takto pes reagoval příliš často či dokonce pravidelně, musíme zvíře okřiknout, nikdy psa netrestejte taháním za kůži na zátylku! V psí řeči to znamená smrtící kousnutí! Pokud ho tak chytnete poprvé, bude k smrti vystrašen, pokud to budete dělat často, bude vás mít za "hlupáka",!
• Psí štěkot – dá se říci, že jednotlivé akustické vlastnosti štěkání se mění v závislosti na chování psů. Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, dále situace sociální nejistoty a fyzické bolesti.Harmoničtější štěkání je spojeno s kladnými interakcemi, například s hrou či podřízeným chováním. Maďarský vědec Ádám Miklósi poukazuje na skutečnost, že harmonické zvuky, které jsou typické pro domácí psy, nelze u divoce žijících psovitých šelem vůbec najít. Z toho usuzuje, že štěkání je určeno lidem a jako takové i vzniklo. Miklósi to doložil pokusem s maďarskými pasteveckými psy mudi, kteří jsou proslulí svou hlasitostí. Lidé, kteří se experimentu účastnili, poslouchali záznam štěkání těchto psů. Pak měli přiřadit jednotlivé zvukové ukázky k předem daným situacím psího života, např. očekávání žrádla, hra s jinými psy či osamocení. Velká část pokusných osob přiřadila ukázky štěkání správně, ať šlo o majitele psů nebo o osoby, které psa nikdy neměly. Procento správných odpovědí bylo tak vysoké, že vylučuje možnost náhodného úspěchu. Z toho Miklósi odvodil, že psí řeči rozumí v podstatě každý.
• Pokud možno nikdy netrestejte psa fyzicky. Pes velice dobře pozná podle intonace našeho hlasu (není třeba křičet), jestli ho chválíme nebo se na něj zlobíme. Když na psa neplatí slovní napomenutí, potrestejte ho vyzdvižením za kůži v zátylku do výše vašich očí a následným slovním pokáráním. Je to pro psa přirozený způsob pokárání, v přírodě tak trestají feny svá štěňata. Pokud máte již velké štěně nebo dospělého psa, který nereaguje na slovní napomenutí, a vy na něm nemůžete praktikovat tento způsob výchovy kvůli jeho robustnosti, plácněte jej maximálně složenými novinami či proutkem. Akceptovatelné jsou ještě stahovací obojky – ostnaté či elektrické obojky jsou zvrhlost a do přátelského vztahu člověka a zvířete nepatří! Netrestejte ale nikdy psa rukou, protože by se jí začal bát a v budoucnu by reagoval bázlivým přikrčením i na váš pokus o jeho pohlazení. Navíc nezapomínejte, že při výcviku se nejvíce osvědčila "škola hrou".
Zdroj:http://www.focus-at-dogs.estranky.cz/clanky/chovani-psa/chovani-psa_-aneb-co-znamena-ruzne-psi-chovani
